U příležitosti Dne matek si povídáme v dnešní rubrice Rituals na téma mateřství s psycholožkou Janou Zemandl z Rodinná psychologie .

Jana je dětská psycholožka a spoluautorka knihy Psychologie pro milující rodiče. Po získání doktorátu z psychologie na Ústavu experimentální psychologie SAV působila jako vědkyně a vysokoškolská pedagožka, později se věnovala pracovní psychologii. Jako máma dvou dětí se začala orientovat stále více na praxi, a dnes se zaměřuje zejména na psychologické poradenství pro vzdělávání rodičů a poradensky a terapeuticky řeší problémy v chování dětí. Současně působí i na Neonatologické klinice intenzivní medicíny na NUDCH.

Co znamená být mámou v kontextu dnešní doby?

Tak se mi vidí, že být mámou je dnes multirole. Dokonalá máma, kamarádka, kuchařka, odbornice na zdravou výživu, která rozumí i ortopedii, přitom má ideálně rozjetý vlastní projekt, a nezapomene být hezká milá a společenská, dokonalá manželka milenka (svého manžela).

Jakou součást tvoří budování vztahu matky samé se sebou, v rámci budování vztahu s dítětem?

Mateřství považuji především za velkou práci na sobě. Se stáváním se mámou se nám, mamám, otevírají nová témata. Ztratit samu sebe tak, jak jsem se znala, mít závazek, který nikdy neskončí. Poznat lásku, kterou jsem dosud neznala. Na druhé straně si uvědomovat omezení, která to přináší pro můj svět, který byl většinou tak krásně vystavěný. Kdy mám nyní chodit cvičit a věnovat se svým zálibám? V tomto celém najít sama sebe je přitom tak důležité!

Není fráze, že jen spokojená máma výchova spokojené dítě. Rovněž úzkostná máma výchova úzkostné dítě. Nebo nespokojená máma vychová nespokojené dítě. S tím tedy přichází dilema, jak vybalancovat přiměřenou péči o sebe sama s tím, že dítě mě opravdu potřebuje, že jeho potřeby nelze jen tak odložit. Na druhé straně to, jak se dokážu postarat o sebe, dává dítěti poselství. Rovněž bude ono schopno starat se o sebe. Udržet si své hranice, najít tuto rovnováhu považuji za jednu z největších výzev mateřství.

Co matka potřebuje a málokdy si to přizná?

Zejména přiznat, že mateřství má mnoho rozměrů, a že je v pořádku cítit se i přetížená, slabá, vyčerpaná. Že můžu být pořád dost dobrá máma, i když mám chvilkový pocit, že bych chtěla někam utéct. A možná ho nemám, stejně jsem v pořádku. Jednoduše je v pořádku mít to různé.

Jak je to s honbou za dokonalostí v mateřství?

Asi tak, jak ve všem. S tím, že dítě je asi jeden z nejvážnějších „projektů“, které řešíme. Dostupnost informací způsobuje zároveň závazek a stres z rozhodování. Někdy doporučuji rodičům, aby se nejvíce zaměřili na sebe, na to, co potřebují a na to, co potřebuje jejich dítě. Věřím, že většina odpovědí je tam.

Považujete za důležité, aby matka dítěti ukázala důležitost naplňování svých vlastních potřeb dopřáním si „me-time“?

V této souvislosti často s klientkami i skupinami hledáme “mama-time.” Absolutně ano, považuji to za důležité. Tak, jak moc zdůrazňuji empatii vůči potřebám dítěte, přesně také ji zdůrazňuji i vůči sobě samé. Pokusit se vybalancovat tyto potřeby a naplnit všechny dostatečně, to je ta největší výzva mateřství, o které jsem už říkala.

Jakou roli umí sehrát společné rodinné rituály v budování vztahových vazeb? Jak takové rituály mohou vypadat?

Rituály kotví, spojují, dávají smysl, blízkost a sounáležitost. Jakýkoli rituál, něco opakovaného, ​​co má význam pro nás. Často jsou to právě velmi obyčejné věci, které mají právě pravidelností speciální význam. Pravidelná procházka, krmení ptáčků v zimě, kakao k snídani do postele, společné pečení v sobotu, čtení při ztlumeném světle s vůní levandule. Opravdu není důležité, co to je, ale je důležité, že je to naše já, že se to opakuje.

Což mi připomíná, že se právě velmi těším na děti a naše dnešní večerní rituály. Mluvení, tulení, čtení, tlumená světla, útulně, blízkost a důvěru. Možná o to, víc, že ​​jsem celý den strávila bez nich.