Laura a Timotej Janko jsou pár, který učinil rozhodnutí, o jakém mnozí sní, ale málokdo se na něj skutečně odváží. On je kameraman, ona chemička restaurování – oba citliví na detail a hluboce propojení s tím, co tvoří jejich každodennost: vařením, přátelstvími a laskavým bytím s lidmi, které mají rádi.
Před rokem a půl se rozhodli, že procestují spolu svět. Své cesty začaly nejprve v Austrálii a na Novém Zélandu, poté procestovaly Vietnam, Kambodžu, Thajsko, Indii a Nepál a dnes píší tyto řádky z Japonska. Na cestách vaří pro sebe i pro lidi v restauracích. Jejich výprava není útěkem, ale ponořením se do světa.
Kromě toho, v batohu mají vždy místo také pro produkty Malinna, které si na cestách upřímně oblíbily. Stali se jejich nenápadnými společníky v nových zemích, v různých podnebích i režimech, a pomáhají jim vytvořit si pocit péče, kdekoli se ocitnou.
A proto jsme je oslovili, aby se s námi podělili o to, co jim tato jejich velká cesta dala, vzala a co na ní našli.
Pamatujete si moment, kdy jste si poprvé řekli: „Jdeme procestovat svět.“ Co bylo tím spouštěčem?
Naše narozeniny jsou prvního a druhého prosince. Už během střední školy jsme se rozhodli tyto dny vždy trávit spolu někde v zahraničí. Procestovali jsme takto několik států v Evropě. Zjistili jsme, že se v této poloze cítíme komfortně a svobodně, a už tehdy jsme si pokaždé říkali, že po skončení studia bychom rádi šli cestovat i full-time.
Žili jste v Austrálii, cestovali po Asii, a teď jste se opět na chvíli usadili v Japonsku. Jaké byly rozdíly v tempu, kultuře a energiích těchto měst?
Zpětně hodnotíme, že Austrálie byla dobrým odrazovým můstkem pro začátek naší cesty. Stejné písmo, minimální jazyková bariéra, podobné návyky a způsob života, na jaký jsme zvyklí z Evropy. Má jedinečnou faunu a flóru, avšak kultura se těžko definuje, jelikož je směsicí národností z celého světa. Asijské země a jejich fungování jsou pro nás však větším kontrastem. Každá z nich má výrazné rysy a osobitou dynamiku. Avšak je příjemné zažívat, že kdekoli se jako člověk nacházíme a bez ohledu na jazyk, kterým říkáme, zda kulturu, ze které vycházíme, empatie, vstřícnost a vzájemné porozumění zůstávají stejné.
Která země vás zatím nejvíc překvapila - a čím?
Zatím určitě Indie. Byli jsme připraveni na to, že to bude intenzivní, ale bylo to mnohonásobně víc, než jsme čekali. Není to však o jednom konkrétním zážitku či momentu. Být exponován v nejlidnatější zemi světa a jejich každodennosti umí být vyčerpávající.
Jaký byl největší „resilience moment“ na cestách – moment, kdy jste museli zabrat, přizpůsobit se, uvolnit kontrolu?
Celé dlouhodobé cestování zachází s jakousi nejistotou a komfortní zónou. Je však vždy na tobě, jak jsi s tím ochoten pracovat, jaké máš hranice a zda tě to ovlivňuje natolik, aby ti to narušovalo tvé nastavení. Nelehkým momentem bylo, když jsme kvůli cyklonu uvízli pár dní na jednom místě v Himalájích a nemohli pokračovat v našem 16denním treku, protože silný vítr a deště tu trasu úplně zničili. Museli jsme se vrátit zpět, přesunout se do jiného regionu a zahájit alternativní trek na opačné straně Himálaje, která zasažena nebyla.
Co vás naučilo dlouhodobé cestování o sobě a co o vás jako páru?
Všímat si tempa a vlastních hranic. Ukazuje nám, jací jsme, když se vytratí rutiny. Naučili jsme se fungovat bez opory stabilního prostředí, rozdělovat si zodpovědnosti, dávat si prostor a komunikovat i v momentech únavy či ticha.
Jak si vytváříte pocit domova na místech, kde jste jen pár týdnů či měsíců?
Už od začátku silnic máme v zavazadle jeden ziplock, který je jakousi první pomocí, pokud si potřebujeme navodit esenci domova. Ať už jsme bydleli v autě na Novém Zélandu, spali každý den v jiném hotelovém pokoji nebo měli pronajatý byt v Sydney, vždy jsme si na jakoukoli tamní žárovku uměli dát malý kousek červené fólie, zapálit svíčku, palo santo či zahrát americký bridge německými kartami.
Hodně vaříte - pro sebe, lidi doma i pro restaurace. Co jste se o jídle naučili při cestování?
Vnímat jídlo jako vztah, ne jako výkon. Důležitá je pozornost, kterou vzniká. Z diskuse o jídle, stolování či samotného jídla se dá hodně odečítat, navnímat, poznat. Dalo by se říci, že je jedním z největších bodů zájmu během našich cest. Ať už během volných měsíců cestování, nebo těch pracovních. Vaření není jen o chuti, ale také o péči. O nás, o druhých ao chvíli, kterou spolu sdílíme.
Změnilo se vaše vnímání práce, domova, času nebo budoucnosti?
Cestování snadno rozbíjí představu, že život má jasnou posloupnost. Práci zde vnímáme spíše jako kontinuitu než kariéru. Domov jako něco, co si neseme s sebou. Budoucnost méně než plán, více než prostor. Stabilitu se snažíme nehledat ve struktuře, ale ve vztazích a rytmu.
Co byste vzkázali někomu, kdo o takové cestě sní, ale bojí se vykročit?
Netřeba odcházet navždy ani daleko. I krátká cesta umí hodně změnit, pokud jí dáte prostor.
Na cestách máte velmi omezený prostor a vybíráte si jen to nejnutnější. Čím si Malinna získala místo ve vašem batohu?
Podpora imunity na cestách je klíčová vzhledem k častým změnám prostředí, klimatu a tempa. Elixíry nám v tom poskytují jednoduchou a přirozenou podporu. Zároveň je pro nás praktické, že se jedná o produkty s přírodním složením. Například během bydlení v autě na Novém Zélandu, přespávání v přírodě nebo fungování campu či karavanu si můžeme dopřát skin care kdekoli, bez obav z dopadu na životní prostředí.
Pokud byste měli Malinnu popsat někomu, kdo ji ještě nezná – jak by zněla vaše osobní definice?
Pro nás Malinna pracuje s přirozeností a rutinou. Je to péče, která se snadno stane součástí dne, bez tlaku a zbytečné komplikovanosti. Má sympatické přírodní vůně a celkovou identitu.
