Představujeme vám nový blogový příspěvek od Kateřiny Pšenákové, který vznikl z hlubokého vnitřního přesvědčení a intuitivního vztahu k přírodě. Kateřina v něm mluví o vědomí, které nejintenzivněji cítí právě venku v přírodě, která nás všechny drží při životě. V tomto blogu Kateřina zároveň představuje a přibližuje teorii Leave No Trace – Nezanech stopy, která vznikla v 60. letech . Od vědomého plánování, přes respekt ke zvířatům a rostlinám, až po etiku nezasahování, nenárokování si. V článku se dozvíte, jak tyto principy přenést do každodenní reality a jak nám mohou pomoci žít v hlubším spojení s prostředím, které nás drží při životě.
V přírodě nejvíc cítím vědomí, které bych ráda přenesla na každou lidskou bytost a to že jsme součástí. Žijeme v systému, který svět vnímá přes lidské potřeby, pohodlí a ekonomický zisk. Tento pohled, který staví člověka do středu nás naučil vnímat přírodu jako kulisu našeho bytí, jako zdroj, který existuje proto, aby sloužil člověku. Rovnováha však nevzniká z braní, ale z výměny. Jsme jen jedním z prvků spletitého ekosystému, kde vše se vším souvisí. My jsme příroda. Existujeme díky ní, ne nad ní. A nic z ní nám nepatří.
Teorie Leave No Trace – Nezanech stopy – vznikla v 60. letech jako etický kodex pro lidi, kteří tráví čas v přírodě. Není to o dokonalosti, ale o každodenních malých rozhodnutích, která mění způsob, jakým vnímáme svět kolem sebe.
Nezanechat stopu však neznamená vytratit se bez vlivu. Znamená to pohybovat se světem s vědomím, že každý krok něco mění a že to, jak vstupujeme do prostoru a jak z něj odcházíme, mluví o tom, kým jsme.
Původní teorie Leave No Trace vznikla jako jednoduchý etický kodex s jasným cílem – minimalizovat náš vliv na přírodu. Její sedm principů bylo praktických a přímočarých: plánovat dopředu, pohybovat se po odolných površích, správně nakládat s odpadem, nechávat v přírodě jen to, co tam patří, omezit vliv ohně, respektovat volně žijící živočichy a být ohleduplný k ostatním.
Dnešní interpretace těchto principů se nese v duchu klimatické odpovědnosti, ekofeminismu a kritiky human-centrismu – zachovává původní rámec, ale přesouvá pozornost z individuální „čistoty“ na širší vědomí souvislostí a na vztah, který se světem vytváříme.
Sedm principů pro svět, který nemůžeme brát jako samozřejmost.
-
Plánuj s vědomím souvislostí
Každé rozhodnutí má důsledek. Cestování, vybavení, jídlo či voda – vše, co si vybíráme, zanechává stopu v ekosystému i ve společnosti. Odpovědnost nezačíná v přírodě, ale doma. - Pohybuj se s respektem, ne s nárokem
Země není naše hřiště. Je to prostor, který sdílíme s jinými druhy. Každý krok, každý oheň, každý výhled není právo, ale možnost. - Nezanechávej nic, co naruší rovnováhu
Odpad není jen plastová láhev. Je to také hluk, světlo, dominance. To, co přineseme do prostoru, by mělo být lehké pro přírodu i pro ostatní. - Neber to, co ti nepatří
Kámen, rostlina, semínko, fotografie zvířete vše, co si „bereme“, mění ekosystém. Pozoruj, uč se, buď přítomen, ale nepřivlastňuj si. - Zanech stopu, která léčí
Nezanechat stopy neznamená vytratit se bez vlivu. Znamená jednat tak, aby po nás mohl život dále růst. Regenerace je nová forma etiky. - Respektuj víc než jen člověka
Zvířata, rostliny, voda, půda – vše má hodnotu, která přesahuje naši potřebu. Kritika human-centrismu znamená vidět svět nejen jako „pro nás“, ale s námi. -
Buď spojenec, ne spotřebitel
Příroda není jen produkt, zážitek ani terapie. Je to hlavně systém, který nás drží při životě. Nechme ji dýchat, obnovovat se a být. Nechme ji tak, jak bychom chtěli, aby ona nechala nás.
