Zuzana je matka, manželka, nadšená švadlena a věčný obdivovatel věcí s příběhem. Což knihy rozhodně jsou. Od té doby, co má syna čte (mnohem) méně než dříve. O to víc si však knihy vybírá a o to lepší kusy její život do cesty posílá.
,,Tento rok jsem měla štěstí na samé dobré knihy. Jen dobré je málo. Fantastické. Na začátku roku jsem do Španělska odcházela s jednou jedinou knihou na seznamu, Polovinou žlutého slunce od Chimamandy Ngozi Adichie. Věděla jsem, že ji přečtu za pár dní. I to, že nevím, co budu číst poté. Nevadilo mi to, tušila jsem, že něco přijde. To, že se řada za řadou dostanu ke knihám, ke kterým jsem se dostala, mě ani nenapadlo. Přišly ze všech stran. A stály za to.
Většinu knih na seznamu jsem přečetla letos. Zbytek je doplněn těmi, ke kterým se ráda vracím a čtu opakovaně.
Polovina žlutého slunce /
Chimamanda Ngozi Adichie
Knihu jsem vzpomínala hned v úvodu, a tak bude, právem, první. Na Chimamandu mě baví, kromě toho, že skvěle píše, hlavně fakt, že otevírá témata, která jsou pro mě, bílá
Evropanku na hony vzdálené. Říká je lidsky a surově zároveň. Bez příkras, tak, jak jsou. Polovina žlutého slunce je příběh o občanské válce v Biafru. O jejich boji za nezávislost, který se pojí s hladomorem a nakonec nezbytnou a krvavou porážkou. Vše na pozadí hlavních postav, které se s danou situací vypořádaly nejlépe, jak věděly. Čtení je to náročné, občas bolí každá věta. Otevírá však srdce, a to od knih chceme.
Lidstvo / Rutger Bregman
Kniha nese podtitul Dějiny naděje a ten nelže. Jsem optimista, v lidech se snažím vidět spíše to dobré, než špatné a vždy, když to, byť jen trošku jde, otáčím minci na pozitivní stranu věci. Přesto mě však překvapilo, nakolik mám v sobě vidět zlo v ostatních zakořeněné. Strachem, dobře míněnými radami, zprávami, nastavením, světem. A přitom je to celé naopak. Ve své podstatě jsme dobří a tato kniha není bestsellerem nadarmo. Pokud Chimamanda otevírá srdce, Bregman otevírá oči.
Dcera sochaře / Tove Jansson
Chvilku mi trvalo, než jsem si na styl psaní zvykla a první dvě povídky jsem si musela na závěr přečíst ještě jednou. Avšak s radostí. V jednotlivých příbězích se zvláštním způsobem prolíná realita s jedinečnou fantazií a neobvyklým vnímáním a pozorováním světa, které může mít pouze samotné dítě. Když se k tomu přidal věk autorky a její životní zkušenosti, je to opravdu výjimečná četba.
V korunách stromů / Richard Powers
Kniha V korunách stromů je ódou na přírodu. Richard Powers píše o stromech tak, že se na ně budete, po přečtení, už navždy dívat jinak. S větším respektem, pochopením a potřebou chránit je. Přestože se i k nějakému z nich přivázat, jen, aby zůstal naživu. Kniha je rozdělena na 3 části - kořeny, kmen a koruna a přesně tak se odvíjejí i osudy jednotlivých postav. Knížka mě vcucla, stránku po stránce mě učila, čistila mi svědomí a měnila to, co o stromech vím a že vlastně nic nevím. Ke knize doporučuji i podcast , který vyšel na Deníku N. Kateřina Šimončičová krásně vysvětluje, proč bychom měli stromy chránit, jak je chránit a, že strom NIKDY NEZAVAZÍ.
Příběh včel / Maja Lunde
Myslela jsem, že bude kniha hlavně o včelách. Stejně jako byla V korunách stromů hlavně o stromech. Příběh včel je však více a kromě neustálého boje, aby včely na tomto světě i nadále spokojeně žily, je to příběh o rodinách, o vztazích. Ty se postupně odvíjejí ve třech oddělených prostorách a časech, aby se nakonec setkaly. Výjimečné čtení!
Soft Boiled / Kateřina Poliačiková
Jsem velkým fanouškem newsletteru Eggtuition od Kateřiny Poláčkové. A vlastně Kateřiny celkově. S odběrem jsem začala až později, o to raději jsem byla, že svůj první rok newslettrování vydala knižně. Kateřina má obrovský cit pro krásně a vidět svět jejíma očima, i když jen takto zprostředkovaně, je dar.
Devět životů / William Dalrymple
V knize 9 životů naleznete, jak už název sám prozrazuje, 9 různých životů. 9 různých osudů, 9 pro náš svět naprosto nepochopitelných příběhů. Posvátné prostitutky, tanečníci, do kterých se převtělují bohové, krmiči lebek i jeptiška, která se dobrovolně vyhladověla k smrti. To nejsou obrázky z daleké minulosti, ale ze současné Indie, což je na celé této sbírce ještě fantastičtější. Dlouho poté, co jsem knihu dočetla, se mi jednotlivé příběhy vyřizovaly a při druhém čtení jsem si do knihy vlepila nálepky s krátkými poznámkami. Ať jdu při nejbližším hledání na jistotu.
Motherhood / Sheila Heti
Kniha s názvem Mateřství, která vůbec není o mateřství. Tedy ne tak, jak byste čekali. Motherhood je upřímné bádání autorky zda mít nebo nemít dítě. Bez studu a pozlátek. Doporučuji všem ať už dítě máte nebo ne. Jestli ho chcete nebo ne. Otevírá témata, mění myšlení, bourá stereotypy. A i když jsem si, jak vlastně i autorka samotná, myslela, že výsledkem celé knihy budou dvě čárky na těhotenském testu, je toho mnohem víc.
Paměti spořádané dívky /
Simone de Beauvoir
Simone de Beauvoir asi ani není třeba představovat, její činy mluví za všechno. Paměti spořádané dívky vyprávějí, kde to všechno začalo. Paříž ve 20. a 30. letech, je lákadlo samé o sobě. Dále jsou to její memoáry, které mě osobně úplně dostaly. Dětství, které se zdálo růžové a ideálně se proměnilo ve velmi komplikované dospívání až dospělost, první láska, která láskou zřejmě ani nebyla a Zaza, nejbližší kamarádka, která se na konci knihy utrápila k smrti. O jejich vzájemném vztahu, který mi něčím připomíná kamarádství Eleny a Lily, je kniha Nerozlučné , kterou de Beauvoir napsala po smrti Zazy. Doporučuji obě.
Stále je však většina mnou přečtených knih dětská. Přece jen – čtou se na jedno posezení a hlavně pořád dokola. V pestrosti nám velmi pomohla knihovna za rohem a fakt, že je to Eliášova oblíbená zastávka, ať už jedeme kamkoli. Z dětských knih, které posouvám dál jsou to tyto. Eliáš má tři roky, a tak jde o knihy jeho věku přiměřené.
Knihy Když zaklepe smutek a Jak se cítíš medvídku?
Obě knihy, jak už název napovídá, vyprávějí o pocitech, což je pro mě osobně nekonečné téma. Obě je podávají velmi srozumitelně, až rozkošně. Když zaklepe smutek od Evy Eland vypráví o velkém měkkém obláčku, Smutku, který občas zaklepe u každého z nás a chce jediné - být přijat. Jak se cítíš medvídek od Agata Królak zase ukazuje na veselých ilustracích pocity, jak se všelijak se může takový medvídek (nebo my) cítit. Cítím se, jako kdybych si měl umýt hlavu. Cítím se, jako kdybych po obědě nedostal dezert. Cítím se, jako kdybych byl u tety, která doma nemá žádné hračky. Situací je dohromady 26 a je to skvělý odrazový můstek k diskusím o našich pocitech. Nebo jich je!
Zde jsme – Poznámky k životu na planetě Zemi / Oliver Jeffers
Vysvětlení, jak fungujeme na této planetě pro ty nejmenší. Dětsky, lidsky, jemně a jednoduše. Na první prolistování v knížce skoro nic není, ilustrace a málo textu. Slibuji však, že se každým dalším čtením s dítětem dostanete dál a dál. Je v ní vesmír, že člověk má plíce a kosti, že musíme jíst, pít a být v teple, abychom přežili, že sopka je horká a voda mokrá a hlavně – ukazuje, že je nás na světě hodně, velmi mnoho, to však neznamená, abychom k sobě nebyli laskaví. Místa je zde dost. Pro všechny.
Včelař Jozífek nebo vlastně cokoliv od Simony Čechové
Včelař Jozífek, František z kompostu i Eliška není strašidlo. Všechno jsou to knížky, které vysvětlují jedno téma dětsky a do hloubky. Až tak, že se hodně dozví i nejeden dospělák.
Milion bilion vánočních skřítků
Milion bilion vánočních skřítků je kniha o Vánocích a dárcích. Bez Ježíška. Eliášovi o Ježíškovi nemluvíme, dárky si dáváme navzájem, protože se milujeme. Nebo nám to šeptají do uší miniaturní vánoční skřítci? Kdo ví. Za mě dokonalý nápad, jak vnést do Vánoc magično i bez Ježíška.
Balkon / Melissa Castrillon
Nádherná kniha o důležitosti zeleně, o radosti z pěstování a o tom, že díky rostlinám je náš život mnohem rozmanitější.
