Představujeme vám nový rozhovor s fotografkou Alex Chudou u příležitosti Dne matek.

Přirozeně ji přitahují jemné vrstvy každodennosti. To, co se odehrává mezi péčí, tělem a vztahy. Témata ženskosti, mateřství a blízkosti se v její práci objevují organicky, jako součást způsobu, jakým vnímá svět. Alex nefotí tělo jako objekt, ale jako prostor, ve kterém se může něco stát. Vnímá, že mnohé ženy nepřichází na focení s pocitem komfortu, ale právě proces, kterým projdou, může tento pocit transformovat. Fotografie se tak stává nástrojem, který má potenciál otevírat, zjemňovat a léčit.

Pro Malinny jsme s ní vedli rozhovor o mateřství, tvorbě a péči — o jejich propojení a tichých přesazích do každodenního života.

Který moment nebo obraz mateřství sis uvědomila až když ses stala mámou a předtím bys ho možná ani nevnímala?

Myslím si, že jsou to hlavně každodenní momenty. Například když cestuji tramvají a v kočárku pláče dítě – odkdy jsem mámou, vidím za tím všechny ty noci beze spánku, rozbolavělá záda a svaly z uspávání a nošení, nároky na psychiku i tělo, samotu, slzy, smích, něhu a tak dále. Tehdy se na dítě usměji a hodně pro mě znamená, když se mi ho podaří rozesmát a alespoň trochu pomoct v situaci, ve které může okolí reagovat jinak. Oporu v maličkostech dnes vnímám mnohem intenzivněji.

Změnilo se tvé vnímání ženské krásy nebo ženskosti po mateřství? Pokud ano, v čem nejvíc?

Mateřství ve mně určitě prohloubilo vnímání vlastní ženskosti. I když se mé tělo změnilo a můj vztah k němu procházel různými fázemi, stále se k němu vracím s pocitem úcty a obdivu. I proto nejraději fotím ženské tělo po porodu – je to pro mě jeden z nejsilnějších a nejinspirativnějších obrazů.

Tvá tvorba často zachycuje momenty, které nepůsobí dokonale, ale právě proto jsou silné. Je to vědomé rozhodnutí, nebo spíše přirozený způsob, jak vidíš svět?

Ráda fotím objekty, které jsou trochu skryté, ale zároveň si říkají o to být viděny a mít vlastní život. Když se mi to podaří, cítím sílu a autentičnost fotografie. Myslím si, že mi v tom velmi pomáhá moje přirozená zvědavost.

 

Je v mateřství něco, co tě překvapilo tím, že v tom nacházíš krásu i navzdory tomu, že je to náročné?

Je toho určitě mnoho, ale jako první mi napadne zátěž na tělo. Nemohla jsem kojit a nevyšel nám ani kontakt kůže na kůži hned po porodu. Snažila jsem se to dohnat kontaktním spánkem, ze kterého mě často velmi bolela záda a trnuly mi svaly. Dnes, když je dcerka starší, na to období vzpomínám překvapivě ráda. I když je tělo unavené, rozbolavělé a přestymulované, ta hřejivá blízkost mi pomáhá na chvíli na všechno zapomenout.

 

Jak vypadají tvé každodenní rituály teď – ranní i večerní, které ti pomáhají se spojit sama se sebou a najít klid?

K mému poslechu hudby a tancování před zrcadlem přibyl další malý člověk, což znamená přísnější kurátorování hudebního výběru, ale i mnoho radosti. K mé skincare rutině se přidaly další dvě ruce, které mi berou odličovací tampony, při malování mi někdo vždy uteče s řasenkou a když si chci dát horkou vanu, už v ní nikdy nejsem sama. Rituály zůstaly, jen pocit klidu přichází o něco pomaleji než kdysi.

 

Jak tvůj domov, pracovní prostor a světlo kolem tebe ovlivňují tvou tvorbu a pocit klidu?

Snažím se ze svého domova kreativně vytěžit maximum. Ráda fotím nepořádek po snídani nebo po hraní a koupání, fascinuje mě sledovat světlo v ložnici v různých fázích dne. Na oknech máme nalepené barevné fólie, přes které světlo krásně pracuje. Naučila jsem se pracovat s banalitami a využít vše, co se nabízí.

Mateřství často mění rytmus času. Jak se ti daří nacházet prostor pro sebe a svou kreativitu? Máš nějaké způsoby, jak vyvažuješ péči o rodinu a tvorbu?

Po porodu jsem svou kreativitu hledala více než rok. Bylo to náročné, ale čím menší nároky jsem na sebe kladla, tím lépe jsem se cítila. Kreativita se pro mě stala spíše privilegiem.

Mám pocit, že nejbližší roky budu fungovat v jakémsi limbu. Když jsem s dcerou, odháním nápady z hlavy s nadějí, že si na ně večer vzpomenu. Když jsem na focení, zase myslím na to, jestli jí nechybím a jestli mě nepotřebuje. Jako matka-umělkyně se asi budu vždy pohybovat mezi dvěma světy. Nejblíže k sobě mají tehdy, když fotím vlastní rodinu a domov.

Když fotíš jiné mámy a jejich děti, vstupuješ na chvíli do jejich velmi osobního světa. Jak se v těchto momentech cítíš? Přináší ti to něco i na osobní úrovni?

Cítím nadšení z toho, že poznávám nové lidi a jejich pohled na mateřství. Samotná fotografie se pro mě v těch chvílích stává druhořadou – důležitější je soulad, důvěra a citlivost. Velmi mě baví vstupovat do cizích světů a nechat se jimi inspirovat.

Jelikož jsi produkty MALINNA° zkoušela poprvé, který tě oslovil nejvíce? Byl tam moment nebo pocit, který tě překvapil?

Těžká otázka, nevěděla jsem se rozhodnout. Nejvíc mě asi oslovily krémy – hydratace pleti je pro mě velmi důležitá, takže si rychle našly místo v mé rutině, zejména v kombinaci s facewashem, který mě příjemně osvěží a uvolní. Kids Body Balm jsem si, přiznám se, občas půjčila i já, nejen dcerka. Překvapilo mě hlavně to, že jsem si opravdu nemohla vybrat jen jeden oblíbený produkt.