Ve druhém díle nové rubriky Rituals, kterou najdete na našem Instagramu, si povídáme se zakladatelkou projektu Trinity Concept , Zuzanou Kadukovou. Zaměřuje se na téma postpartum, ke kterému se snaží přistupovat celistvě přes energii, emoce a fyzické tělo. Spojuje základy funkčního tréninku, pilates, jógy a meditace, vše ve spolupráci s dechem.

V rámci Trinity Concept se jako jednoho z hlavních témat věnuješ ženskému pánevnímu dnu. Proč?

Pánevní dno a jeho svaly tvoří při mém vnímání absolutní základ ženského zdraví. Na celou oblast se umíme podívat celistvě a může nám poskytnout krásný zdroj informací o naší energii, emocích a fyzickém těle. Na mnoho otázek si umíme odpovědět právě přes pánevní dno. Toto spojení je pro mě silný a intenzivní dotek s vnitřním prožíváním a je to pro mě výzvou v osobním i pracovním životě.

Jak umí žena zlepšit kvalitu svého fyzického i emocionálního rozpoložení tím, že si začne být vědoma svého pánevního dna a naučí se s ním správně pracovat a pečovat o něj?

V pánvi a svalech pánevního dna se ukrývá mnoho emocí. Úzce souvisí se základními lidskými potřebami, bezpečím, stabilitou. Stabilitu můžeme vnímat i na doslovné úrovni. Pánevní dno nám totiž poskytuje podporu – pro vnitřní orgány břišní dutiny, ale také stabilitu ve formě udržení rovnováhy. Žena je velmi individuální, specifická bytost. Některé z nás nemají problém pracovat s emocemi, uvědomit si je, ale například nesprávné cvičení či denní rutina může svaly PD přetěžovat. Některé z nás zase mohou cvičit technicky správně, ale napětí a stres udržují svaly PD v neustálé aktivaci a napětí, což může vést k jejich oslabení, inkontinenci či jiným chronickým projevům. Ráda se na toto téma dívám celistvě. Všechno se vším souvisí a moje praxe se ženami mi to potvrzuje. Čím více informací o propojení mají, tím rychleji si umí na otázky zodpovědět samy. Už jen tím, že o tom uvažují, dělají obrovský kus práce pro své fyzické a mentální zdraví.

Ženy si myslí, že je za tím hodně práce, ale zkušenost s ženskou komunitou, která je součástí Trinity Conceptu, mi ukazuje, že je to jen o nedostatku času a prostoru pro sebe. Když žena svaly pánevního dna navnímá, stačí, že dostane impuls a pár informací. Začne tím, že si je na denní bázi uvědomuje, pozoruje kdy jsou aktivní, kdy naopak necítí stabilitu a podporu. To je zároveň odpověď na to, kdy je třeba je posílit a kdy naopak uvolnit. Každá žena to má jinak. Pokud to není vážný stav, vysoké stádium prolapsu orgánů malé pánve či nějaké komplikované srůsty, přijde na to sama, vědomou prací.

Spolupracuješ hlavně se ženami po porodu, proč? Umí z tohoto přístupu vytěžit i ženy, které těhotné nejsou, ani zatím nebyly?

Poslední měsíce se paradoxně (i když pro mě je to vzhledem k celosvětové situaci přirozené) ozývá mnoho žen, které ještě nemají miminko. Pánevní dno je citlivé na stres. fight or flight mode, reaguje na vypjaté situace, reaguje na naše vnitřní prožívání. Mnoho mladých žen prochází gynekologickými onemocněními či problémy s páteří a to vše ovlivňuje svaly pánevního dna. Nenáleží mi hodnotit stav ženy, jako pacienta, protože nejsem lékař, ale ano, práce s pánevním dnem není jen pro ženy po porodu. Práce s pánevním dnem je práce s emocemi, a ty mají všechny ženy. Rozdíl vidím jen v tom, že žena která donosila miminko (nemusela rodit vaginálně) přežila jinou zkušenost v souvislosti s pánví. Prošla transformací na vyšší úrovni a tedy nově vnímá vztah se sebou, s matkou, jako matka, ale i vztah k životu jako takovému.

Jak souvisi pánevní dno s emocí strachu a pocitem bezpečí?

Odpověď na tuto otázku bychom mohli napsat na několik stran, ale začnu tak, aby kdokoli kdo vnímá svaly pánevního dna jen jako součást našeho těla bez emocí, neušel.

Pánevní dno je součást energetického centra v našem těle. Je-li zablokováno, naše tělo se dostává do nerovnováhy a energie jím neproudí dál. Toto se však může během života měnit. To jak vnímáme svět se mění. Může to být ovlivněno traumatem v dětství či jiným nepříjemným zážitkem v dospělosti.

Náš zdroj životní energie (Kundaliny), sídlí ve spodní části páteře a svaly pánevního dna se upínají na kostrč (začátek páteře).

Svaly pánevního dna spolupracují s bránicí a tedy hlavním dýchacím svalem. Víme, že pokud se necítíme v bezpečí, prožíváme stres, náš dech se mění a připravuje tělo k boji či útěku. Pokud se bojíme, téměř vždy podsadíme pánev, „schováme ocas“ – to je falešná snaha o kontrolu nad situací, což nám ale v souvislosti s pánevním dnem vůbec nepomáhá. Stačí, že mám stresující ráno, můj dech se mění, zrychlí, soustřeďuje se víc do hrudníku, bránice a ani svaly pánevního dna nepracují jako v klidu. Myslím, že je vhodné vyhýbat se stresovým situacím, ale není možné odříznout je z našeho života. Za mnohem důležitější pokládám svědomí si emocí, které prožívám.

"AHA necítím se klidná."

“CO se děje s mým tělem?”

"JAK to můžu ovlivnit?"

"PŘIJMÁM tuto situaci a přebírám zodpovědnost."

V józe se používá výraz mula bandha – tedy zámek, nacházející se v pánevním dně. Cvičení s mula bandhou praktikují i ​​muži a má několik zdravotních benefitů. Měli by se i muži učit pracovat se svým pánevním dnem?

Práce s mula bandhou je v jógové praxi velmi obohacující. Není to jen o pózách. To, co podle mě léčí, je kultivace uvědomování si práce s pánevním dnem během cvičení. Mnoho lidí, kteří nyní čtou možná neví, nikdy nepracovalo s pánevním dnem a platí to i pro muže. K tomu, abychom se udržovali ve zdraví a kondici přece nepotřebujeme problém nebo potřebu léčit. Být vědom, i přes práci s pánevním dnem je krásná cesta jak vnímat své vlastní tělo. Pozorovat a nehodnotit. Užívat si a ne jen léčit. To není o pohlaví, je to o pocitu. Spojení mula bandhy v jógové praxi je propojení tělo-mysl-dech.

Muži stejně jako ženy mají čím dál víc sedavého zaměstnání a podíváme-li se na evoluci lidstva, muži lovili, pracovali manuálně, není pochyb, že téma pánevního dna jim bylo téměř cizí. S naším životním stylem se však mění i zdravotní problémy, ale krásné je, že vědomou prací s nimi dokážeme perfektně pracovat.

Uměla bys našim čtenářům doporučit lehké cvičení, které si mohou zacvičit pokaždé, když potřebují uvolnit napětí, nebo například. emoci strachu?

Najít si na sebe čas a pozorovat své emoce je něco, co zní tak jednoduše a přece to mnoho z nás nedokáže. Myslím, že v úvodu je důležité si emoci uvědomit a dovolit si ji přežít. Nemusím ji hned poslat pryč. Občas je fajn posedět si s ní, doslova si s ní popovídat. Jako s přítelem, ne jako s nepřítelem. Ona nás totiž pro něco navštívila. Něco nám chce říct.

Lidé chtějí rychlá řešení. Emoce a pocity chtějí zajíst, zapít, překřičet nebo přespat. Není to možné a vlastně by to byla škoda. Každá emoce, i ta negativní, je příležitost.

Pomoci může i toto cvičení spojené s vizualizací:

1. Nádech nosem, dech směřuje do bříška a dále do pánve. Vizualizuj si rybářskou síť, která padá hluboko do oceánu a uvolňuje se.

2. Výdech, aktivace pánevního dna. Představ si, že rybářskou síť stáhneš ze všech stran a vynoříš ji z oceánu a pomalu vytahuješ směrem k podbřišku.